Josef Drha, vlastním jménem Josef Deingruber, se narodil 3. března 1912 v Ostravě-Hulvákách jako třetí ze šesti dětí.
Josefův otec František pracoval jako zámečník, matka vedla domácnost a starala se o rodinu; dělnické prostředí, ve kterém chlapec vyrůstal, mu však nezabránilo najít si cestu ke kreslení a později k malování.
I přes vrozené zrakové postižení - viděl jen na levé oko - byla jeho touha po malbě obrazů natolik silná, že se výtvarná tvorba stala jeho celoživotním posláním.
Po absolvování obecné a následně čtyřtřídné měšťanské školy se Josef Deingruber vyučil malířem pokojů. Tomuto zaměstnání se však věnoval jen krátce.
V nejisté době třicátých let (1930–1936) navštěvoval Masarykovu vyšší lidovou univerzitu a poté bral soukromé hodiny krajinomalby u Viléma Wünscheho a aktu u Jana Obšila. Svá studia završil roku 1945.
V téže době – v letech 1935–1947 je již Deingruber zaměstnán jako jeden ze čtyř malířů v ateliéru Antonína Jemelky, který zhotovuje obrazy na zakázku pro širokou veřejnost.
Už tehdy své obrazy signoval J. D. Gruber. Hledání osobitého přístupu k umění ho v roce 1946 přivedlo k další, tentokrát již definitivní změně umělcova jména, z Josefa Deingrubera se stal Josef Drha.
Po druhé světové válce se Drha intenzivně věnuje malbě. V roce 1947 se stává členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Moravské Ostravě a o dva roky později je jeho tvorba poprvé prezentována na výstavě (společné s Augustýnem Handzelem) v Domě osvěty v Hrabůvce. S postupem času se jeho plátna objevují ve výstavních síních celého kraje, v roce 1949 je má možnost zhlédnout i pražské publikum na kolektivní výstavě s názvem Výtvarník mezi horníky. Na uspořádání samostatné výstavy si však Drha musí počkat až do roku 1954, kdy je slavnostně uveden v galerii Dílo v rodné Ostravě.
Obrazy Josefa Drhy pronikají i za hranice tehdejšího Československa. V roce 1962 vystavuje v Katovicích, později např. ve Volgogradu, Drážďanech či Paříži.
Drhovo dílo charakterizují výjevy z Beskyd a také Slezska, jako krajinář zachytil při svých cestách motivy východočeské a jihočeské krajiny, ale i mnohé motivy slovenské krajiny např. Tater. Věnoval se však i tématu ostravské industrializace a její přítomnosti ve všednodennosti regionu. Známé jsou například jeho malby s vyobrazením kostela sv. Kateřiny v Ostravě Hrabové nebo obrazy obyčejných lidí při práci na poli. Autorova všestranná tvůrčí osobnost se nebránila ani malbě zátiší a aktů. Od samých počátků své umělecké dráhy se věnoval sakrální nástěnné malbě. Již v roce 1945 se spolupodílel (s Janem Obšilem) na výzdobě kostela v Bělotíně, následovaly práce v Březové, Dětmarovicích (1957) a ve Svinově (1957). Bývalou klášterní kapli, která je dnes sídlem rektorátu Ostravské univerzity, zdobí jeho nástěnná malba s názvem České nebe. Převážnou část jeho díla představuje olejomalba, avšak v širokém repertoáru Josefa Drhy můžeme najít i nejednu grafiku.
V roce 1952 byl vyznamenán svým rodným městem Cenou města Ostravy za malířské dílo. Místní Galerie výtvarného umění také vlastní velkou část Drhových obrazů – jeho plátna však můžeme najít i ve sbírkách Národní galerie v Praze nebo Východočeské galerie v Pardubicích.
Josef Drha zemřel v kruhu svých nejbližších 22. prosince 2009, v požehnaném věku devadesáti sedmi let.
